sobota, března 10, 2007

Slovanští věrozvěstové

Svatý Konstantin a Metoděj

Svatí bratři Konstantin a Metoděj se narodili v Soluni, druhém největším městě byzantské říše. Jejich otec Lev byl vysokým vojenským hodnostářem, příbuzným významných řeckých osobností, jako byl sv. Teodor Studita, císařovna Teodora, patriarcha Fótios ap. O jejich matce Marii se někteří odborníci domnívají, že byla slovanské národnosti.

Metoděj se narodil mezi r. 815 až 820. Ještě mladý se stal místodržitelem jedné říšské provincie, obydlené Slovany. Ale již r. 840 se vzdal funkce a uchýlil se do jednoho z klášterů na úpatí Olympu v Bitýnii.

Mladší Konstantin přišel na svět r. 827 nebo 828. Byl velice nadaný. Když mu bylo čtrnáct let, ztratil otce. Ujal se ho Teoktist, císařský kancléř, otcův přítel, nebo dokonce příbuzný. Tak se Konstantin dostal k císařskému dvoru do Cařihradu a získal příležitost vyššího vzdělání na tamní státní universitě. Po ukončení studií odmítl světskou kariéru a rozhodl se pro duchovní stav. Přijal diakonské svěcení, stal se knihovníkem archivu chrámu Boží Moudrosti v Cařihradě a současně sekretářem cařihradského patriarchy Ignáce. Velmi brzo se však rozhodl tento úřad opustit, aby se mohl věnovat studiu a kontemplativnímu životu. Proto se tajně uchýlil do kláštera na břehu Černého moře. Když byl po šesti měsících vypátrán, dal se přesvědčit, aby převzal vyučování filosofie na vysoké škole v Cařihradě. Díky vynikajícím znalostem si tu vysloužil titul Filosof, pod kterým je známý dodnes.

Než započal svoji učitelskou činnost, měl veřejnou disputaci s bývalým patriarchou Janem, předním teologem obrazoborců, sesazeným v r. 843, ale dosud žijícím ve svých bludech. Vítězství způsobilo, že byl pověřen nových obtížnějším úkolem. Na žádost císaře se vypravil s poselstvím ke dvoru arabského chána Mutavakkila, aby hájil učení o Nejsvětější Trojici proti námitkám islámu. Po ukončení této mise, která ale neměla trvalý výsledek, zaujal Konstantin opět místo profesora filosofie na vysoké škole v Cařihradě. Když pak došlo k palácovému převratu (r. 855), opustil své profesorské místo, rozdal majetek chudobným a s jedním sluhou se uchýlil do samoty. Za nějakou dobu propustil sluhu a odešel na horu Olymp, do téhož kláštera, ve kterém žil jeho starší bratr Metoděj.

V r. 860 je nový patriarcha Fótios vyzval, aby se zúčastnili poselství do země Chazarů, kde měli hájit křesťanskou víru proti židovství. Po návratu z misie se Konstantin uchýlil do soukromí u chrámu Svatých apoštolů v Cařihradě. Metoději nabídl patriarcha Fótios arcibiskupskou hodnost, kterou ten však odmítl. Na nátlak císařského dvora však Metoděj přijal vedení kláštera v Polychroně u Marmanského moře.

Událost, která měla rozhodujícím způsobem změnit další běh života bratří, byla prosba císaře Rastislava z Velké Moravy k císaři Michalu III., aby jeho národům poslal učitele, který by byl schopen vyložit jim pravou křesťanskou víru v jejich vlastní řeči. Pro tento účel byli určeni Konstantin a Metoděj, kteří si vybrali několik spolupracovníků.

Konstantin sestavil slovanské písmo - hlaholici - a pak začal překládat nejpotřebnější liturgické knihy do slovanského jazyka, a to do dialektu jihomakedonského, který se jen málo lišil od nářečí moravského. Kolem r. 863 odešli bratři se svými pomocníky, z nichž známe jménem Klimenta, Angelára, Nauma a Sávu, na Velkou Moravu. Byli velmi překvapeni velkým množstvím kostelíků a duchovenstva., ale zároveń nepříznivé bylo působení misionářů z různých církevních oblastí. Proto přeložil Konstantin pro Moravu civilní zákoník, známý pod jménem „Zakon sudnyj ljudem“. Ještě větší význam měl Konstantinův a Metodějův překlad Písma svatého do jazyka slovanského a zavedení slovanský jazyk i do bohoslužby. Knížeti Rastislavovi šlo též o to, aby mu bratři vychovali co nejdříve domácí kněze, kteří by převzali vedení církevní organizace na Moravě, a proto bratři zakládali církevní školy.

Po třech letech bylo nutné rozsoudit některé vážné církevněprávní spory. Proto se věrozvěsti rozhodli jít do Říma k papeži, který jediný mohl tyto otázky vyřešit.V Benátkách je zastihlo papežské pozvání do Říma. Římský papež Hadrián II. se dozvěděl, že nesou ostatky sv. Klimenta a pozděj je společně uložili do baziliky sv. Klimenta, kde leží dodnes.

Když papež poznal smýšlení soluňských bratří, již na počátku r. 868 slavnostně povolil užívání slovanských bohoslužebných textů. Nařídil též, aby bylo slovanským učedníkům uděleno kněžské svěcení.

Během vybavování záležitostí Konstantin v Římě onemocněl. V předtuše, že se blíží smrt, vstoupil v Římě do jednoho řeckého kláštera, kde přijal schimu (vyšší stupeň mnišského stavu) a zároveň i jméno Cyril. Zemřel 14.2.869 a byl pohřben s papežskými poctami v bazilice sv. Klimenta a záhy uctíván jako světec.

Nejtěžší problém, s kterým se bratři obrátili na papeže, bylo zřízení samostatné hierarchie na Velké Moravě. Metoděj byl vysvěcen na biskupa a papež bulou „Gloria in exelsis Deo“, adresovanou velkomoravským knížatům Rastislavovi, Svatoplukovi a Kocelovi, jmenoval Metoděje arcibiskupem pro území starověké diecéze Panonie (se sídlem v Sirmiu) a papežským legátem i pro ostatní slovanské národy. Potvrdil také staroslověnskou řeč v bohoslužbě a hrozil církevním tresty těm, kteří by se odvážili protivit těmto rozhodnutím.

Metodějovo poslání poškodila změna na knížecím stolci. Rastislavovo místo zaujal Svatopluk, který neměl velké pochopení pro náboženské a kulturní dílo soluňských bratří. Metoděj byl zajat, odvlečen do Bavor a obviněn z podvodu a uzurpace biskupských práv. Bavorští biskupové uchovávali celou záležitost v nejpřísnější tajnosti, a proto v Římě dlouho o Metodějově osudu nic nevěděli. Ale jen co se na jaře r. 873 papež Jan VIII. dozvěděl, co se stalo, energicky zasáhl. Metoděj byl osvobozen a bylo mu doporučeno nesloužit bohoslužby v staroslověnském jazyce.

Brzy se ale začal Svatopluk Metoději odcizovat. A tak se stalo, že kníže dovolil návrat německých kněží. R. 879 byl Metoděj obžalován u papeže, že nepodává pravé učení a že koná bohoslužby ve staroslověnském jazyce. Proto byl r. 880 Metoděj povolán ad limina apostolorum do Říma, aby tam ještě jednou přednesl celou záležitost papeži.

Na svolané synodě se papež přesvědčil, že má před sebou velkého a svatého apoštola, který je pravověrný a oddaný Římu. Proto v bule „Industriae tuae“ znovu potvrdil Metoděje za arcibiskupa a schválil i užívání staroslověnské řeči v bohoslužbě. Papež chtěl též zřídit na Moravě metropoli, a proto se rozhodl založit zde dvě nová biskupství, podřízená sv. Metoději.

Kolem r. 881 se Metoděj odebral do Cařihradu, kde obdržel uznání naprosté zákonnosti a pravověrnosti také od byzantského císaře a patriarchy Fótia, který byl v té době v plném církevním společenství s Římem.

V posledních letech svého života pokračoval Metoděj ještě v překladech Písma svatého a liturgických knih, patristických děl a také sbírky byzantského církevního a civilního práva, zvaného „Nomokánon“. Když cítil, že se blíží jeho konec, doporučil za svého nástupce moravského rodáka Gorazda. Dne 6.4.885 sv. Metoděj zemřel a byl pohřben ve svém metropolitním chrámě.

Zdroje: