Osobnosti benediktinského řádu

Hildegarda z Bingenu (1098 – 1179)

Hildegarda z Bingenu byla německá vizionářka, léčitelka a mniška benediktinského řádu. Přestože se jí nikdy nedostalo řádného vzdělání, byla její činnost natolik významná, že bývá dodnes považována za lékařku, hudební skladatelku a básnířku.

Narodila se 16. 9. 1089 v německém Bickelheimu v rýnském údolí do zámožné rodiny jako desáté dítě. Už od raného dětství mívala různé vidiny a když v 8 letech nastoupila do kláštera Sv. Disiboda u Bingenu, tamní abatyše Jutta ze Spainhemu ji v jejích vizích podporovala. Později podnikla mnoho misionářských cest, po smrti Jutty ze Spainhemu roku 1136 se stala abatyší kláštera. V té době velmi zesílily její vize o hříchu, Bohu, lidské duši kosmu a ona o nich začala psát. Její první kniha Sci vias (Poznej cesty) obsahovala 26 vizí a byla psána v latině. Církev její díla velmi oceňovala, kniha Sci vias bylo dokonce schválena samotným papežem Eugeniem III., ona však církev kritizovala a požadovala její reformu. Zabývala se také lidským tělem a léčivými bylinami, je autorkou encyklopedie léčivých bylin Physica a knihy z oblasti medicíny Causae et curae. Její léčebné metody se používají dodnes, zejména v alternativním léčitelství. Její metody se zakládaly na tom, že lidské tělo musí být v harmonii.

Zabývala se však také hudbou, v díle Symfonie harmonie nebeských zjevení (cyklus 75 písní) shrnula texty pro gregoriánský chorál. V klášteře, který spravovala, se hodně hrálo na harfu, ačkoliv tento nástroj býval spojován se světskou zábavou. Její hudební díla se nedrží obvyklého schématu církevních skladeb, ale jsou velmi náročná a vyžadují velký vokální rozsah. Jedním z jejích nejrozsáhlejších uměleckých děl je alegorická hra Ordo Virtutum (Řád ctnosti), v níž znázorňuje zápas nebeského ducha a ďábla o lidskou duši. Zajímavostí je, že ve hře vystupuje jediná mužská role, jíž je právě ďábel.

Hildegarda z Bingenu založila 2 kláštery: klášter Eibingen u Rüdesheimu a klášter Rupertsberg u Bingenu, kam se roku 1147 se svými jeptiškami přestěhovala. Zemřela 17. 9. 1179 v Rupertsbergu ve věku 81 let. Bývá považována za svatou, ač formálně nikdy kanonizována nebyla, a její názory ovlivňují mnoho lidí i dnes.