Kláštery jako centra vzdělanosti

Kláštery se stávaly přirozenými centry vzdělanosti. Vznikaly při nich nejstarší školy (Vyšší Brod, Zlatá koruna), církev zakládala nadace pro schopné chudé studenty.

Církevní doménou raného středověku se stalo psaní, opisování a vázání knih. Nejstarší knihy byly psány na kožených listech – pergamenech. Práce mnicha – knihaře, zahrnovala jak přípravu kůže, tak i sešití a lepení hotových listů a výrobu desek knihy. Knihy byly opisovány v scriptoriích, buď samotnými mnichy nebo najatými placenými písaři.

Jednou z nejstarších literárních památek u nás dokládající i způsob šití a vazby je Vyšehradský kodex z 80. let 11 století. Na vzniku rukou psaných knih se podíleli nejen písaři v klášterních dílnách, ale i malíři provádějící obrazovou výzdobu knihy (iluminace).

Iluminace byly obrázky, které zobrazovaly děj knihy, nebo byly součástí počátečních písmen textu. Tato písmena byla obkreslena barevnými vyobrazeními zvířat, lidí nebo rostlin.

Zpočátku se psalo rýtkem, od pol. 7 st. ptačími pery, nejčastěji husími brky. Knižní malba se také prováděla kovovými tužkami se stříbrným nebo olověným hrotem. Psalo se převážně zlatou a stříbrnou barvou a také inkoustem. Každá stránka knihy byla uměleckým dílem, ale většina písařů byla anonymní.

Během naší návštěvy v Muzeu knihy ve Žďáru nad Sázavou v budově konventu bývalého cisterciáckého kláštera jsme se poučili o vývoji knihy, knihtisku a knižní kultury v evropských souvislostech.

Zdařilé rekonstrukce středověkého scriptoria, pracovny mnicha – písaře knih, dobové knihařské dílny a knihovny s knihami na řetězech přikovaných s ochranných důvodů (libri catenati) dotvářejí celkový obraz světového vývoje knižní kultury.

Na závěr prohlídky jsme byli i schopni vyplnit několikastránkový test :-).

Poutní místo Zelená hora

Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře

Tento kostel byl vystavěn podle návrhu geniálního českého architekta Jana Blažeje Santiniho – Aichla v letech 1719 až 1722. Jedná se o jedno z jeho nejunikátnějších a nejosobitějších děl. Zároveň je nejoriginálnějším příkladem tzv. barokní gotiky. Stavba se vymyká běžným uměleckým normám a představám. Vzájemný průnik složitých prostorových útvarů, dynamičnost stavební hmoty, popírající veškerou tíži zdiva, to vše svědčí o výjimečnosti této architektury.

Tuto stavbu inicioval opat cisterciáckého kláštera Václav Vejmluva, nadšený ctitel Jana Nepomuckého jihovýchodně od kláštera.

Založení kostela souviselo s připravovaným blahořečením a svatořečením tohoto mučedníka. Jan Nepomucký žil v době krála Václava IV. Jan se stal zástupcem arcibiskupa Jana z Jenštejna, který měl s českým králem velké rozepře, a které byly také důvodem tragického osudu tohoto mučedníka. Jan mučení nepřežil, jeho tělo vhozeno do Vltavy. Víra v nadpřirozené Janovy schopnosti byla dovršena nálezem domnělého světcova jazyka při otevření jeho hrobu v pražské katedrále sv. Víta po tři stech letech, když z lebky vypadl kus načervenalé tkáně. Podle pověsti totiž údajně Jan nevyzradil zpovědní tajemství královny králi Václavovi. Tato záhada byla vyřešena až v roce 1973, kdy bylo zjištěno, že se ve skutečnosti jedná o část mozku se sraženou krví.

Architekt Santini si pro své dílo zvolil kompozici pěticípé hvězdy. Jedná se nejen o symbol pěti ran Kristových, pěti písmen v latinském slově „tacui“ (mlčel jsem), ale také údajně jako symbol korunky s pěti hvězdičkami, která se objevila nad hlavou utonulého mučedníka Jana Nepomuckého. Půdorys má tvar pěticípé hvězdy a kostel má pět východů. Na hlavním oltáři jsou plastiky pěti andělů, tři z nich nesou kouli (nebeskou klenbu) ozdobenou pěti hvězdami. Postranní oltáře jsou zasvěceny čtyřem evangelistům. Postavy se nacházejí ve zvláštním víru plamenů a zdá se, že jsou hluboce pohnuty. Vrchol kopule je ozdoben monumentálním jazykem světce v ohnivém kruhu.

V samém centru stavby, ve vrcholu kupole, se nalézá jazyk jako symbol Jana – mučedníka zpovědního tajemství. Objevuje se i ve tvaru lomených oken. Jejich zakomponování u lucernových kaplí nad vstupními vestibuly připomíná meč zasazený v pochvě. Není zde třeba ornamentální výzdoby či velkolepých barokních fresek, idea je vyjádřena pouhým působením světla v prostoru.Nádvoří poutního místa vymezují ambity s pěticemi bran a kaplí.

Areál poutního kostela sv. Jana Nepomuckého byl pro svou originalitu české barokní gotiky a mistrovskou kompozici zapsán roku 1994 do seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.

Architektura Cisterciáckého řádu

JAN BLAŽEJ SANTINI AICHEL

• Narodil se 3. února 1677 v Praze. Byl významný český architekt italského původu, který se proslavil svým jedinečným stylem nazývaným barokní gotika.
• Santini pocházel původem z italské rodiny zedníků a kameníků, usazené již po třetí generaci v Praze.
• Narodil se s tělesnou vadou a to mu bránilo převzít po otci řemeslo. Kamenictví se přesto vyučil, studoval také malířství.
• Nejdříve se vyučil v Praze u slavného architekta a malíře Jeana Babtiste Matheye . Poté strávil čtyři roky jako tovaryš na cestách, při kterých se zdržoval především v Itálii.
• V roce 1700 samostatně stavěl, projektoval a měl vlastní peníze. Byl členem některého ze stavitelských cechů a vlastnil stavební firmu.

O Santiniho projekty měli zájem především opati z velkých klášterů cisterciáckého, benediktinského a premonstrátského řádu, pro které vytvořil velkou většinu svých nejvýznamnějších děl. Jedním z těchto opatů byl také P. Václav Vejmluva, představený prastarého cisterciáckého kláštera ve Žďáře nad Sázavou

Vrcholem Santiniho činnosti pro žďárský klášter a celého jeho architektonického díla, byla novostavba poutního kostela sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře.

• Roku 1707 si vzal za ženu dceru Schrödera, jeho učitele, dvorního malíře a inspektora královské obrazárny, Veroniku Alžbětu. S Veronikou měl čtyři děti, ale všichni tři synové zemřeli na souchotiny ještě jako děti a zbyla jen dcera Anna Veronika.
• V roce 1720 manželka Veronika zemřela Jeho druhou ženou se stala jihočeská šlechtična Antonie Ignatie Chřepická z Modliškovic, Santini tak získal povýšení do šlechtického stavu. Měl s ní dceru Janu Ludmilu syna Jana Ignáce Rochuse.

DÍLA:

• Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Sedlci u Kutné Hory
• Kaple Jména Panny Marie, Mladotice
• konvent, Klášter Plasy
• proboštství s poutním kostelem Zvěstování Panny Marie zvané Mariánská Týnice
• klášterní kostel Nanebevzetí P. Marie, Klášter Kladruby
• proboštství kláštera Údolí blahoslavené Panny Marie, Pohled
• poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře, Žďár nad Sázavou
• kostel sv. Libora, Jesenec
• kaple sv. Anny, Panenské Břežany
• kostel sv. Václava, Zvole
• poutní kostel Narození Panny Marie, Křtiny
• Thunovský palác (sídlo Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, Praha)
• přestavba kláštera v Želevi
• Panská hospoda v Ostrově nad Oslavou
• kostel sv. Jiří v Pivíně
• Zámek Kalec
  (ZDROJ: http://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Bla%C5%BEej_Santini-Aichel)

Cisterciácký řád

Cisterciácký řád (latinsky Ordo Cisterciensis)

• je to mnišský řád založený roku 1098, ve kterém žijí mniši podle přísných zásad klášterního života hlásaných Benediktem z Nursie a navazující na benediktinskou tradici.
• V čele řádu stojí generální opat.
• Una caritate, una regula similibusque vivamus moribus (V jedné lásce, v jedné řeholi žijme podobnými zvyky). Tato věta se stala heslem cisterciáckých reformátorů.
• Organizační systém byl v principu na základě rodinných vztahů. Jádro „rodiny“ tvořilo Citaux a čtyři protoopatství (La Ferté, Pontigny, Clairvaux a Morimond). Od nich ostatní kláštery odvozovaly svůj původ.
• V čele této velké „rodiny“ stálo Citaux, jako nejstarší klášter.
• Nové kláštery se do rodiny přidávaly například fundací. Zakladatel, nebo jinak fundátor, dal klášteru věnem půdu, někdy to také byl dar peněžní a nebo dokonce dar ve formě lidí, kteří pro klášter měli pracovat.
• Naopak nový klášter se stal filiací (odštěpením) mateřského domu, takže klášterem dceřinným. Mateřskému klášteru tím vznikala další povinnost. Byla jí každoroční vizitace kláštera, která představovala kontrolu dodržování řehole a pravidel řádu.
• Opat mateřského kláštera (pater abbas) také nastoloval nebo odvolával nového opata, nebo přijímal zpět úřad po jeho rezignaci.
• Nejdůležitějším orgánem celé organizace cisterckých klášterů byla generální kapitula, což bylo zasedání opatů všech klášterů. Generální kapitula se scházela jednou ročně na svátek Povýšení sv. Kříže (14. září). Poprvé se kapitula sešla roku 1116.
• Generální kapitula řešila otázky kolem jednoho nebo i obecně všech opatství, měla dokonce i pravomoc trestat a to i převora nebo dokonce i třikrát varovaného opata. Generální kapitula byla orgánem naprosto svrchovaným. Jejím rozhodnutím dokonce nemohl zabránit ani král Francie.
• Ve 14.stol. uvnitř generální kapituly vzniká tzv. definitorium, což byla rada nejstarších 25 klášterů

Cisterciáci v českých zemích

• První cistercký řádový dům byl v Čechách založen 44 let po vzniku řádu, tedy v roce 1142.
• První cisterciáci však přišli do Čech o rok později.
• První fundace (majetek věnovaný ke konkrétnímu účelu) cisterckého kláštera u nás byla fundací šlechtickou.
• Zakladatelem kláštera se stal velmož Miroslav, který pak klášteru daroval všechen svůj majetek, jelikož sám neměl potomků. Zpočátku bylo opatství v Sedlci vcelku bezvýznamným řádovým domem. Jeho moc však rychle vzrostla díky nálezu ložisek stříbra na jeho pozemcích.
• První cisterciáci přišli do Sedlce z mateřského kláštera ve Valdsasech (Waldsassen).
• Během následujících dvou let byla založena ještě další dvě opatství. První z nich bylo první panovnickou fundací u nás.
• Roku 1144 český kníže Vladislav II. založil klášter v Plasích. Tam přišli řeholníci z mateřského Langheimu.
• Pomuk se stal nejbližším klášterem k Citaux u nás. Filiace (vztah mezi příbuznými v genealogickém ztvárnění rodu) v Pomuku byla vlastně pravnučkou Citaux.
• O životě a postavení prvních cisterciáků se nám nedochovaly téměř žádné zprávy.
• Jejich mateřštinou byla němčina.
• Jejich příchod do českých zemí byl velkou měrou organizován olomouckým biskupem Jindřichem Zdíkem.

Pomuk

Klášter stával posledním odpočinkem členů šlechtických rodů. Tak tomu bylo například v případě Hradiště, jež takto posloužilo Markvarticům, Oseka v němž našli svůj klid Hrabišici a dokonce i ve Vyšším Brodě, kde mají svou hrobku Rožmberkové.

Václav II. se stal roku 1292 druhým českým panovníkem, který nechal založit cistercký klášter. Zbraslavi se měla stát místem posledního odpočinku členů Přemyslovského rodu. K tomu zde byla vystavěna síň s názvem Aula Regia (síň královská). Zde tedy spočinuli poslední Přemyslovci Václav II., Václav III. a Eliška Přemyslovna.

O založení klášterů také čas od času usilovaly i královny. Konstancie,manželka Přemysla Otakara I., která roku 1232 úspěšně založila asi nejvýznamnější ženský cistercký řádový dům v Tišnově. Roku 1323 bylo založeno Staré Brno Eliškou Rejčkou.

(zdroj: http://www.valka.cz/newdesign/v900/clanek_12149.html)

Setkání mládeže Strážnice

Evropské setkání mládeže ve Strážnici

Purkyňovo gymnázium Strážnice se stalo od 12.3. do 16.3.2007 místem setkání mládeže ze 4 zemí – Německa, Francie, Anglie a České republiky.

Historická aula gymnázia tak mohla přivítat 36 studentů a 11 učitelů, kteří již druhým rokem společně pracují na mezinárodním projektu Socrates Comenius „Benediktini a cisterciáci, evropská hnutí.“

Cílem tohoto setkání bylo vzájemně se informovat o činnosti cisterciáckých a benediktinských řádů v Evropě, poukázat na jejich současnou činnost a pochopit tvůrčí a myšlenkový odkaz těchto řádů pro křesťanskou Evropu. Neméně důležitým cílem bylo poznání různých evropských kultur, jazykové zdokonalení a seznámení se s historickým bohatstvím České republiky.

Studenti Purkyňova gymnázia ubytovali své zahraniční spolužáky ve svých rodinách a velmi dobře se o ně starali. Učitelé školy zorganizovali náročný týden plný aktivit a výletů.
Děti mohly pracovat ve 4 workshopech tematicky zaměřených na hudbu, moderní umění, práci s fotoaparátem a kamerou a na porovnání vývoje cisterciáckých řádů ve 4 evropských zemích. Výlet do poutního místa Velehrad a nedalekého archeologického muzea Modrá poukázal na tradici křesťanství na Moravě a dokumentoval význam Sv. Cyrila a Metoděje jako duchovních spolutvůrců Evropy. Návštěva cisterciáckého opatství ve Vyšším Brodě, procházka Českým Krumlovem, slavnostní setkání se strážnickým starostou a prohlídka skanzenu se staly dalšími nezapomenutelnými zážitky tohoto týdne.

Pro mě jako koordinátora projektu a učitele cizích jazyků však byla nejvíce inspirativní závěrečná prezentace výsledků práce jednotlivých workshopů. Samostatné vystupování žáků, jazyková pohotovost, tvůrčí přístup k daným úkolům a vzájemná spolupráce – to vše mne přesvědčilo o tom, že mladí lidé dokáží lépe a srozumitelněji formulovat a řešit problémy než dospělí. Je obzvláště potěšující, že strážničtí studenti v této konkurenci velmi dobře obstáli.

Ludmila Mezuliáníková

koordinátorka projektu

Zpráva o aktivitách roku 2006/2007

Zpráva o aktivitách a výsledcích projektu CA1-05-14 za škol. rok 2006/2007

Číslo smlouvy: CA1-05-14

Název projektu: „Benediktini a cisterciáci, evropská hnutí“

Název instituce: Purkyňovo gymnázium, Strážnice

Adresa instituce: Masarykova 379, 696 62 Strážnice

Jméno kontaktní osoby: Mgr. Ludmila Mezuliáníková

Telefonní a faxové číslo: Tel.: +420 – 518 332 106, fax: +420 – 518 332 531

Email, web. stránka: matyas@gys.cz http://www.gys.cz/

Partnerské organizace:

1/ College St Francois de Sales, 95, rue de Talant jejich emaily: 210 15 Dijon, Francie; saint.francois@caramel.com
2/ Ilfracombe College, Worth Road, Ilfracombe EX34 QJB, Devon, Anglie; admin@ilfracombecollege.devon.sch.uk
3/ Pamina Schulzentrum Gymnasium Herxheim, Südring 11, 76 863 Herxheim; Německo
Lothar.Bade@t-online.de

Cíl projektu:
- seznámení se s duchovními tvůrci Evropy – členy benediktinského a cisterciáckého řádu
- pochopení, že kulturní Evropa vznikla na křesťanských základech
- seznámení se s architekturou a funkcí církevních staveb
- prohloubení jazykových znalostí – angličtina, němčina,francouzština
- navázání přátelství mezi mladými lidmi Evropy, boj proti rasovým předsudkům a náboženské netoleranci

Naplnění cílů:
Ve 2. roce práce na projektu jsme se zaměřili na umění a architekturu cisterciáckého řádu. Žáci se seznámili s nejdůležitějšími částmi klášterních staveb a jejich funkcí, seznámili se s díly význačného architekta Jana Blažeje Santiniho-Aichela, poznali gregoriánský chorál a během návštěvy Muzea knih ve Žďáru nad Sázavou měli možnost obdivovat středověké rukopisné knihy a iluminace ve středověkých kodexech.

Během 2. roku práce na projektu došlo k upevnění přátelství mezi jednotlivými zúčastněnými školami – Evropské setkání mládeže ve Strážnici. 2 vyučující se zúčastnili v rámci projektu studijního pobytu v Německu a v Anglii.

Aktivity ve škol. r. 2006/2007:
- studium klášterní architektury - seminář
- návštěva cisterc. kláštera Tišnov-Předklášteří, Porta coeli – mistrovské architektonické dílo evropského významu
- návštěva Vyšebrodského kláštera – klášterní knihovna, cyklus 9 deskových gotických obrazů tzv. Mistra Vyšebrodského, cenná sbírka barokního malířství
- adventní koncert liturgického zpěvu v kostele Zábřeh na Moravě „Schola Gregoriana Pragensis“
- příprava a realizace Evropského setkání mládeže ve Strážnici ( 12.3.2007 – 17.3.2007 ) – práce ve 4 tematických workshopech, výlet na Velehrad a do archeomuzea v Modré, křesťanský odkaz slovanských věrozvěstů pro křesťanskou Evropu, závěrečná prezentace výsledků práce jednotlivých workshopů, společný produkt setkání – film „Vzpomínky na Strážnici“
- návštěva Muzea knihy ve Žďáru nad Sázavou – středověké rukopisné knihy, umění iluminace
- návštěva poutního místa Zelená hora ve Žďáru nad Sázavou – dílo Jana Blažeje Santiniho – Aichela
- vytváření článků pro veb. stránky, jejich překlad do angličtiny a němčiny
- aktualizace nástěnkového panelu v prostorách gymnázia
- prezentace dosavadní práce na projektu v prosinci 2006 během tzv. „Dne otevřených dveří“
- zpráva do regionálního tisku Rovnost Slovácko o Evropském setkání mládeže
- studijní pobyt pana Michala Jamného na gymnáziu v Herxheimu
- studijní pobyt paní Blanky Spáčilové Ilfracombe College v Anglii

Výstupy:
- nástěnka ve škole
- prezentace projektu před veřejností – „Den otevřených dveří“ – fotodokumentace, prezentace v Power Pointu
- webové stránky- http://www.cisterciaci.blogspot.com/ – jejich doplnění
- dílčí evaluace ( počítač a datavideoprojektor )
- prezentace práce jednotlivých workshopů během týdne Evropského setkání mládeže – aula Purkyňova gymnázia ve Strážnici
- zpráva o projektu v regionálním tisku

ICT:
- využití e-mailu ke komunikaci mezi účastnickými školami
- využití informací z internetu při tvorbě vlastních webových stránek
- doplňování webových stránek – www.cisterciaci.blogspot.com
- využití počítače a projektoru při prezentacích dílčích výsledků práce studentů a během „Dne otevřených dveří“ před veřejností
- práce s dalšími digitálními technologiemi (dig. fotoaparát, kamera)

Jazyky:
- během návštěvy evropských škol z Anglie, Francie a Německa se komunikovalo převážně anglicky a německy. Děti byly nuceny neustále vzájemně komunikovat – smíšené pracovní workshopy, společný život v rodinách
- rozvíjení jazykových kompetencí během překladů textů do angličtiny a němčiny
- zdokonalení jazykových znalostí učitelů

Evaluace:
Projektová skupina se zúčastňovala pravidelných schůzek, na kterých buď jednotlivci nebo skupiny žáků informovali ostatní o výsledcích své práce. Většinou probíhala evaluace formou prezentací na počítačích s projektorem. V aule strážnického gymnázia se uskutečnila velká prezentace výsledků práce jednotlivých workshopů během Evropského setkání mládeže. Žáci se naučili pracovat v týmu, sestavovat informační panely se svými výstupy a obhajovat své názory.

Šíření výsledků projektu:
- zpráva o projektu v regionálním tisku Rovnost Slovácko
- webové stránky na internetu
- e-mailová korespondence mezi zúčastněnými školami

Motivace a dovednosti:
- žáci byli během práce na projektu velmi pozitivně motivováni k praktickému užívání cizích jazyků – partnerské setkání žáků ve Strážnici, překlad důležitých tezí projektu
- žáci se zdokonalili v oblasti ICT – tvorba web. stránek, práce s programy Microsoft Office, práce s dig. fotoaparátem a videoprojektorem
- žáci pracovali s poznatky, získanými dříve v hodinách cizích jazyků, dějepisu, základů společenských věd, programování, výtvarné výchovy a hudební výchovy.
- žáci se seznámili s uměním prezentace výsledků své práce

Druhy mobilit:
- domácí ( návštěva cisterciáckých opatství a muzeí), tyto výjezdy se uskutečňovaly v rámci vyučování,žáci aktivně sledovali výklad, rozšířili si své vědomosti
- zahraniční (studijní pobyt učitele němčiny v Německu, studijní pobyt učitelky angličtiny v Anglii)
rozšíření jazykových schopností, seznámení se s problémy evropského školství

Problémy a nedostatky: žádné zvláštní se nevyskytly


Zprávu zapsala: Mgr. Ludmila Mezuliáníková

Slovanští věrozvěstové

Svatý Konstantin a Metoděj

Svatí bratři Konstantin a Metoděj se narodili v Soluni, druhém největším městě byzantské říše. Jejich otec Lev byl vysokým vojenským hodnostářem, příbuzným významných řeckých osobností, jako byl sv. Teodor Studita, císařovna Teodora, patriarcha Fótios ap. O jejich matce Marii se někteří odborníci domnívají, že byla slovanské národnosti.

Metoděj se narodil mezi r. 815 až 820. Ještě mladý se stal místodržitelem jedné říšské provincie, obydlené Slovany. Ale již r. 840 se vzdal funkce a uchýlil se do jednoho z klášterů na úpatí Olympu v Bitýnii.

Mladší Konstantin přišel na svět r. 827 nebo 828. Byl velice nadaný. Když mu bylo čtrnáct let, ztratil otce. Ujal se ho Teoktist, císařský kancléř, otcův přítel, nebo dokonce příbuzný. Tak se Konstantin dostal k císařskému dvoru do Cařihradu a získal příležitost vyššího vzdělání na tamní státní universitě. Po ukončení studií odmítl světskou kariéru a rozhodl se pro duchovní stav. Přijal diakonské svěcení, stal se knihovníkem archivu chrámu Boží Moudrosti v Cařihradě a současně sekretářem cařihradského patriarchy Ignáce. Velmi brzo se však rozhodl tento úřad opustit, aby se mohl věnovat studiu a kontemplativnímu životu. Proto se tajně uchýlil do kláštera na břehu Černého moře. Když byl po šesti měsících vypátrán, dal se přesvědčit, aby převzal vyučování filosofie na vysoké škole v Cařihradě. Díky vynikajícím znalostem si tu vysloužil titul Filosof, pod kterým je známý dodnes.

Než započal svoji učitelskou činnost, měl veřejnou disputaci s bývalým patriarchou Janem, předním teologem obrazoborců, sesazeným v r. 843, ale dosud žijícím ve svých bludech. Vítězství způsobilo, že byl pověřen nových obtížnějším úkolem. Na žádost císaře se vypravil s poselstvím ke dvoru arabského chána Mutavakkila, aby hájil učení o Nejsvětější Trojici proti námitkám islámu. Po ukončení této mise, která ale neměla trvalý výsledek, zaujal Konstantin opět místo profesora filosofie na vysoké škole v Cařihradě. Když pak došlo k palácovému převratu (r. 855), opustil své profesorské místo, rozdal majetek chudobným a s jedním sluhou se uchýlil do samoty. Za nějakou dobu propustil sluhu a odešel na horu Olymp, do téhož kláštera, ve kterém žil jeho starší bratr Metoděj.

V r. 860 je nový patriarcha Fótios vyzval, aby se zúčastnili poselství do země Chazarů, kde měli hájit křesťanskou víru proti židovství. Po návratu z misie se Konstantin uchýlil do soukromí u chrámu Svatých apoštolů v Cařihradě. Metoději nabídl patriarcha Fótios arcibiskupskou hodnost, kterou ten však odmítl. Na nátlak císařského dvora však Metoděj přijal vedení kláštera v Polychroně u Marmanského moře.

Událost, která měla rozhodujícím způsobem změnit další běh života bratří, byla prosba císaře Rastislava z Velké Moravy k císaři Michalu III., aby jeho národům poslal učitele, který by byl schopen vyložit jim pravou křesťanskou víru v jejich vlastní řeči. Pro tento účel byli určeni Konstantin a Metoděj, kteří si vybrali několik spolupracovníků.

Konstantin sestavil slovanské písmo - hlaholici - a pak začal překládat nejpotřebnější liturgické knihy do slovanského jazyka, a to do dialektu jihomakedonského, který se jen málo lišil od nářečí moravského. Kolem r. 863 odešli bratři se svými pomocníky, z nichž známe jménem Klimenta, Angelára, Nauma a Sávu, na Velkou Moravu. Byli velmi překvapeni velkým množstvím kostelíků a duchovenstva., ale zároveń nepříznivé bylo působení misionářů z různých církevních oblastí. Proto přeložil Konstantin pro Moravu civilní zákoník, známý pod jménem „Zakon sudnyj ljudem“. Ještě větší význam měl Konstantinův a Metodějův překlad Písma svatého do jazyka slovanského a zavedení slovanský jazyk i do bohoslužby. Knížeti Rastislavovi šlo též o to, aby mu bratři vychovali co nejdříve domácí kněze, kteří by převzali vedení církevní organizace na Moravě, a proto bratři zakládali církevní školy.

Po třech letech bylo nutné rozsoudit některé vážné církevněprávní spory. Proto se věrozvěsti rozhodli jít do Říma k papeži, který jediný mohl tyto otázky vyřešit.V Benátkách je zastihlo papežské pozvání do Říma. Římský papež Hadrián II. se dozvěděl, že nesou ostatky sv. Klimenta a pozděj je společně uložili do baziliky sv. Klimenta, kde leží dodnes.

Když papež poznal smýšlení soluňských bratří, již na počátku r. 868 slavnostně povolil užívání slovanských bohoslužebných textů. Nařídil též, aby bylo slovanským učedníkům uděleno kněžské svěcení.

Během vybavování záležitostí Konstantin v Římě onemocněl. V předtuše, že se blíží smrt, vstoupil v Římě do jednoho řeckého kláštera, kde přijal schimu (vyšší stupeň mnišského stavu) a zároveň i jméno Cyril. Zemřel 14.2.869 a byl pohřben s papežskými poctami v bazilice sv. Klimenta a záhy uctíván jako světec.

Nejtěžší problém, s kterým se bratři obrátili na papeže, bylo zřízení samostatné hierarchie na Velké Moravě. Metoděj byl vysvěcen na biskupa a papež bulou „Gloria in exelsis Deo“, adresovanou velkomoravským knížatům Rastislavovi, Svatoplukovi a Kocelovi, jmenoval Metoděje arcibiskupem pro území starověké diecéze Panonie (se sídlem v Sirmiu) a papežským legátem i pro ostatní slovanské národy. Potvrdil také staroslověnskou řeč v bohoslužbě a hrozil církevním tresty těm, kteří by se odvážili protivit těmto rozhodnutím.

Metodějovo poslání poškodila změna na knížecím stolci. Rastislavovo místo zaujal Svatopluk, který neměl velké pochopení pro náboženské a kulturní dílo soluňských bratří. Metoděj byl zajat, odvlečen do Bavor a obviněn z podvodu a uzurpace biskupských práv. Bavorští biskupové uchovávali celou záležitost v nejpřísnější tajnosti, a proto v Římě dlouho o Metodějově osudu nic nevěděli. Ale jen co se na jaře r. 873 papež Jan VIII. dozvěděl, co se stalo, energicky zasáhl. Metoděj byl osvobozen a bylo mu doporučeno nesloužit bohoslužby v staroslověnském jazyce.

Brzy se ale začal Svatopluk Metoději odcizovat. A tak se stalo, že kníže dovolil návrat německých kněží. R. 879 byl Metoděj obžalován u papeže, že nepodává pravé učení a že koná bohoslužby ve staroslověnském jazyce. Proto byl r. 880 Metoděj povolán ad limina apostolorum do Říma, aby tam ještě jednou přednesl celou záležitost papeži.

Na svolané synodě se papež přesvědčil, že má před sebou velkého a svatého apoštola, který je pravověrný a oddaný Římu. Proto v bule „Industriae tuae“ znovu potvrdil Metoděje za arcibiskupa a schválil i užívání staroslověnské řeči v bohoslužbě. Papež chtěl též zřídit na Moravě metropoli, a proto se rozhodl založit zde dvě nová biskupství, podřízená sv. Metoději.

Kolem r. 881 se Metoděj odebral do Cařihradu, kde obdržel uznání naprosté zákonnosti a pravověrnosti také od byzantského císaře a patriarchy Fótia, který byl v té době v plném církevním společenství s Římem.

V posledních letech svého života pokračoval Metoděj ještě v překladech Písma svatého a liturgických knih, patristických děl a také sbírky byzantského církevního a civilního práva, zvaného „Nomokánon“. Když cítil, že se blíží jeho konec, doporučil za svého nástupce moravského rodáka Gorazda. Dne 6.4.885 sv. Metoděj zemřel a byl pohřben ve svém metropolitním chrámě.

Zdroje:

http://www.acizek.nfo.sk/teolog/saints/texty/05/11kostantinametodej.htm, www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=5994http://druidova.mysteria.cz/HISTORIE/Cyril_a_metodej.htmhttp://dejepis.info/?t=155http://www.acizek.nfo.sk/teolog/saints/texty/05/11kostantinametodej.htm