Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře
Tento kostel byl vystavěn podle návrhu geniálního českého architekta Jana Blažeje Santiniho – Aichla v letech 1719 až 1722. Jedná se o jedno z jeho nejunikátnějších a nejosobitějších děl. Zároveň je nejoriginálnějším příkladem tzv. barokní gotiky. Stavba se vymyká běžným uměleckým normám a představám. Vzájemný průnik složitých prostorových útvarů, dynamičnost stavební hmoty, popírající veškerou tíži zdiva, to vše svědčí o výjimečnosti této architektury.
Tento kostel byl vystavěn podle návrhu geniálního českého architekta Jana Blažeje Santiniho – Aichla v letech 1719 až 1722. Jedná se o jedno z jeho nejunikátnějších a nejosobitějších děl. Zároveň je nejoriginálnějším příkladem tzv. barokní gotiky. Stavba se vymyká běžným uměleckým normám a představám. Vzájemný průnik složitých prostorových útvarů, dynamičnost stavební hmoty, popírající veškerou tíži zdiva, to vše svědčí o výjimečnosti této architektury.
Tuto stavbu inicioval opat cisterciáckého kláštera Václav Vejmluva, nadšený ctitel Jana Nepomuckého jihovýchodně od kláštera.
Založení kostela souviselo s připravovaným blahořečením a svatořečením tohoto mučedníka. Jan Nepomucký žil v době krála Václava IV. Jan se stal zástupcem arcibiskupa Jana z Jenštejna, který měl s českým králem velké rozepře, a které byly také důvodem tragického osudu tohoto mučedníka. Jan mučení nepřežil, jeho tělo vhozeno do Vltavy. Víra v nadpřirozené Janovy schopnosti byla dovršena nálezem domnělého světcova jazyka při otevření jeho hrobu v pražské katedrále sv. Víta po tři stech letech, když z lebky vypadl kus načervenalé tkáně. Podle pověsti totiž údajně Jan nevyzradil zpovědní tajemství královny králi Václavovi. Tato záhada byla vyřešena až v roce 1973, kdy bylo zjištěno, že se ve skutečnosti jedná o část mozku se sraženou krví.
Architekt Santini si pro své dílo zvolil kompozici pěticípé hvězdy. Jedná se nejen o symbol pěti ran Kristových, pěti písmen v latinském slově „tacui“ (mlčel jsem), ale také údajně jako symbol korunky s pěti hvězdičkami, která se objevila nad hlavou utonulého mučedníka Jana Nepomuckého. Půdorys má tvar pěticípé hvězdy a kostel má pět východů. Na hlavním oltáři jsou plastiky pěti andělů, tři z nich nesou kouli (nebeskou klenbu) ozdobenou pěti hvězdami. Postranní oltáře jsou zasvěceny čtyřem evangelistům. Postavy se nacházejí ve zvláštním víru plamenů a zdá se, že jsou hluboce pohnuty. Vrchol kopule je ozdoben monumentálním jazykem světce v ohnivém kruhu.
V samém centru stavby, ve vrcholu kupole, se nalézá jazyk jako symbol Jana – mučedníka zpovědního tajemství. Objevuje se i ve tvaru lomených oken. Jejich zakomponování u lucernových kaplí nad vstupními vestibuly připomíná meč zasazený v pochvě. Není zde třeba ornamentální výzdoby či velkolepých barokních fresek, idea je vyjádřena pouhým působením světla v prostoru.Nádvoří poutního místa vymezují ambity s pěticemi bran a kaplí.
Areál poutního kostela sv. Jana Nepomuckého byl pro svou originalitu české barokní gotiky a mistrovskou kompozici zapsán roku 1994 do seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.
Žádné komentáře:
Okomentovat