Kláštery jako centra vzdělanosti

Kláštery se stávaly přirozenými centry vzdělanosti. Vznikaly při nich nejstarší školy (Vyšší Brod, Zlatá koruna), církev zakládala nadace pro schopné chudé studenty.

Církevní doménou raného středověku se stalo psaní, opisování a vázání knih. Nejstarší knihy byly psány na kožených listech – pergamenech. Práce mnicha – knihaře, zahrnovala jak přípravu kůže, tak i sešití a lepení hotových listů a výrobu desek knihy. Knihy byly opisovány v scriptoriích, buď samotnými mnichy nebo najatými placenými písaři.

Jednou z nejstarších literárních památek u nás dokládající i způsob šití a vazby je Vyšehradský kodex z 80. let 11 století. Na vzniku rukou psaných knih se podíleli nejen písaři v klášterních dílnách, ale i malíři provádějící obrazovou výzdobu knihy (iluminace).

Iluminace byly obrázky, které zobrazovaly děj knihy, nebo byly součástí počátečních písmen textu. Tato písmena byla obkreslena barevnými vyobrazeními zvířat, lidí nebo rostlin.

Zpočátku se psalo rýtkem, od pol. 7 st. ptačími pery, nejčastěji husími brky. Knižní malba se také prováděla kovovými tužkami se stříbrným nebo olověným hrotem. Psalo se převážně zlatou a stříbrnou barvou a také inkoustem. Každá stránka knihy byla uměleckým dílem, ale většina písařů byla anonymní.

Během naší návštěvy v Muzeu knihy ve Žďáru nad Sázavou v budově konventu bývalého cisterciáckého kláštera jsme se poučili o vývoji knihy, knihtisku a knižní kultury v evropských souvislostech.

Zdařilé rekonstrukce středověkého scriptoria, pracovny mnicha – písaře knih, dobové knihařské dílny a knihovny s knihami na řetězech přikovaných s ochranných důvodů (libri catenati) dotvářejí celkový obraz světového vývoje knižní kultury.

Na závěr prohlídky jsme byli i schopni vyplnit několikastránkový test :-).