Mlada (935 - 9. 2. 994)
Mlada byla dcerou významného přemyslovského knížete Boleslava I. a jeho manželky Biagoty. Narodila se někdy mezi léty 930 - 935,v Praze pravděpodobně jako nejmladší ze tří nebo čtyř sourozenců (Dobrava - budoucí manželka knížete Měška - "apoštolka Poláků", Boleslav II. - následník na českém knížecím stolci - mnich Kristián, autor legendy o Ludmile a Václavovi, jeho příbuzenský vztah k Boleslavovi I. je však krajně nejistý). O jejím životě, stejně tak jako o většině osob této doby, je poměrně málo informací - písemné prameny jsou téměř výhradně duchovního původu:“V sv.písmu vzdělaná,křestˇanskému náboženství oddaná a veškerou poctivostí mravů ozdobená“ jak píše Kosmas,byla předurčena ke službě Boží. Událostí v jejím životě jsou spojeny především s církví.
Křesťanství bylo v té době v Čechách krátce. Mladin otec, Boleslav I., pocházel teprve z třetí generace křesťanů u nás, přesto (nebo právě proto?) svou dceru Mladu už od jejího dětství zasvětil službě Bohu. Mladě se dostalo vzdělání - čtení, psaní, latina, což byl v té době velký luxus - a zvláště pro ženu. Pravděpodobně studovala v Řezně,ale možná i v Římě nebo v Čechách.
Na počátku 60. let 10. století byla vyslána do Říma k papeži Janu XIII., aby jednala o založení prvního mnišského řádu v Čechách, a pravděpodobně také o zřízení samostatné diecéze v Praze. Nešlo jen o duchovní záležitost - ve hře byly také mocenské vztahy. Boleslav I. v té době svými výboji vytvořil z přemyslovského knížectví obrovský stát a pro upevnění moci byla nezbytná církevní podpora. Navíc Čechy dosud spadaly pod správu biskupství v Řezně, které samozřejmě nezasahovalo jen do dění v duchovní oblasti. Získání určité nezávislosti v církevně-správní oblasti by tedy zvýšilo i politický význam přemyslovského knížectví.
Cesta Mlady do Říma byla tudíž cestou s významným diplomatickým posláním, které nemohl zvládnout hned tak někdo. Už jen samotná cesta do Itálie byla dost nebezpečná a fyzicky náročná - musíme si uvědomit, že v té době byla Evropa jeden velký (pra)les, v němž se osídlení lidmi omezovalo na malé mýtiny oklopené neustále hrozící divočinou, a cesty existovaly jen v tom smyslu, že někdo zhruba věděl, jakým směrem a kudy se má jet.
V Římě Mlada na papeže svou inteligencí a výmluvností zjevně zapůsobila, protože domů se r. 967 vrátila už jako vysvěcená abatyše. Sama se chtěla se stát řeholnicí,proto zůstala asi rok v římském klášteře sv.Anežky,kde byla vysvěcena na abatyši s řeholním jménem Marie. Abatyší se stala r.970,jednalo se o benediktýnský řád,jehož sídlo bylo v nově založeném klášteře sv Jiři v Praze, který byl vůbec prvním ženským klášterem v Čechách . Zřízení kláštera znamenalo velký kulturní a sociální počin. Kláštery obecně byly centrem vzdělanosti a umění, tento navíc sloužil jako útočiště neprovdaných nebo stíhaných žen.
Ještě za Mladina života bylo také v Praze zřízeno biskupství (973), na čemž měla jistě svůj podíl.
Roku 994 ve věku kolem 60 let, na tehdejší dobu velmi vysokém, zemřela a byla pochována v Mariánské kapli kláštera, kde leží i 1. manželka Boleslava II. a další dvě abatyše - Anežka a Kunhuta.
O mnoho století později, v roce 1673(1675), byly její dosti dobře zachované ostatky za zpěvů Loretánských litanií a českých písní vyzvednuty z hrobu a uloženy do výklenku,kde jsou doposud.Podle těchto ostatků byla také vytvořena stříbrná maska tváře, která prý měla "rozhodný výraz", což by jistě odpovídalo této silné a energické ženě.
Kostel sv. Jiří
Praha 1 - Pražský hrad Kolem roku 920Kostel sv. Jiří byl založen na jednom z nejvyšších míst hradního ostrohu, téměř uprostřed opevněné plochy hradiště. Nálezy nejstaršího zdiva neumožňují vytvořit zcela jednoznačnou představu o jeho podobě z doby po roce 920, je ale pravděpodobné, že býval vícelodním chrámem (bazilikou).
V roce 973 byl při kostele založen nejstarší klášter v Čechách patřící benediktinkám, jehož abatyší se stala Mlada - sestra panujícího knížete Boleslava II. Při této příležitosti došlo k jeho rozšíření a přestavění. Části zdiva z 10. století se dochovaly v jižní boční lodi a pod jižní věží.
Výrazných změn se bazilika dočkala po požáru roku 1142. Během tehdejší obnovy, při níž je zmiňován stavitel Verner (Wernherus), již dostala téměř současnou podobu, kterou představuje protáhlé trojlodí se dvěma věžemi při východním závěru obou bočních lodí (jižní věž je postavena nad původně samostatnou kaplí). Východní závěr tvoří kvadratický chór s hlavní apsidou, pod nímž je krypta klenutá křížovými klenbami bez pasů na sloupech. Obdobně zapuštěný klenutý prostor býval i na západní straně.
Další stavební úpravy proběhly v první polovině 13. století, po polovině 14., na počátku 16. a na konci 17. století, v letech 1718-22; rekonstrukce pak v letech 1887-1908 a právě během ní byly vyměněny architektonické detaily a rozsáhlé partie zdiva (například obě kamenné helmice věží). Z původního vybavení jsou zachovány tři části reliéfu z první třetiny 13. století s trůnící Madonou korunovanou anděly; po stranách klečí abatyše Mlada (zakladatelka kláštera) a Berta (obnovitelka po roce 1142), na bočních dílech král Přemysl Otakar I. a jeho sestra abatyše Anežka. Románskou etapu uzavřela za abatyše Anežky přístavba kaple sv. Ludmily po jižní straně chóru.
Mlada a sv. Vojtěch
Jméno Vojtěch znamená TEN, JENŽ PŘINÁŠÍ ÚTĚCHU A POSILU VOJSKU. Narodil se někdy kolem roku 956 (neví se to zcela přesně) Syn Slavníka a Střezislavy (příslušnice rodu Přemyslovců)=>patřil do rodu Slavníkovců
Místo narození:Libice nad Cidlinou
Slovanské hradiště - bylo v 9. století sídlem Slavníkovců (Slovanské hradiště Libice nad Cidlinou se nachází přibližně 5km od města Poděbrady, nedaleko soutoku řek Labe a Cidliny. Vzniklo na dvou štěrkopískových ostrovech.Na menším z obou ostrovů se nacházelo ve 2. polovině 10. století sídlo knížecí rodiny Slavníkovců. Větší z ostrovů pak sloužil jako předhradí a hospodářské zázemí)
Traduje se, že Vojtěch jako malé dítě těžce onemocněl a rodiče ho v případě uzdravení zaslíbili církvi.
Studoval v Magdeburgu (972-981).Při biřmování přijal jméno po magdeburském arcibiskupovi= ADALBERT. 19.února 972 je zvolen pražským biskupem(jeho předchůdcem byl Sasa Dětmar)
Vojtěch je přívrženec CLUNIJSKÉHO HNUTÍ=> vyžaduje od kněží dodržování celibátu,bojuje proti pohanským přežitkům ve společnosti, proti polygamii. Vojtěch ve svých snahách ale nenachází pochopení u Boleslava II.-kvůli vzájemným sporům opouští r.988 místo biskupa a odchází do Říma k papeži Janu XV. Poté odchází do kláštera v Monte Cassinu, odtud do kláštera na Adventinu v Římě.
Mezitím se zhoršily náboženské poměry v rodné zemi, a tak Vojtěch je roku 992 Boleslavem II. požádán,aby se vrátil.Zakládá zde 1.benediktýnský břevnovský klášter v Praze (první mužský klášter na našem území)
V roce 994 mezi představiteli české světské moci a Vojtěchem opět propuknou vzájemné spory(poslední kapkou prý byla vražda ženy, kterou její žárlivý manžel pronásledoval až do kostela a přes právo azylu,na který v kostele měla nárok, ji vyvlekl ven a tam sťal).
Vojtěch odchází z rodné vlasti definitivně-(podle legendy) pokřtí v Uhrách knížecího syna Štěpána (budoucího uherského krále a světce)a vydá se do Říma, do adventinského kláštera.
Roku 995 kníže Boleslav II. nechává na Libici vyvraždit Slavníkovce,jedinými Slavníkovci, kteří řádění přežijí jsou Vojtěch a jeho bratr Soběslav.
V roce 996 se Vojtěch snaží vrátit zpět do Čech, na své zastávce v Polsku se ale dovídá, že je v Praze nežádoucí a jako biskup nebude uznáván. Pobyl u dvora polského krále Boleslava I. Chrabrého 3-4 měsíce a rozhodnul se šířit křesťanství mezi pohanskými Prusy.
V půli dubna 997 se vydal s malou družinou do Eblagu.Hned, jak dorazili k dnešnímu Hamburku, ho jeden z místních lidí udeřil mezi lopatky veslem a vyhrožoval, že pokud rychle neodejdou, budou umučeni a usmrceni.
O jeho smrti není mnoho zpráv a jsou nejednotné. Vojtěch horlivě kázal Boží slovo, ale bez úspěchu. Byl vykázán ze dvora jakéhosi velmože a rozhodl se vrátit.
V pátek na sv.Jiří, dne 23.dubna 997 byl se svými společníky Radimem a Benediktem přepadnut. Vojtěch byl probodnut kopím.Prusové mu ještě usekli hlavu a nabodli na kůl. Zbytek skupiny propustili. Po Vojtěchově smrti je jeho tělo od Prusů vykoupeno králem Boleslavem I. Chrabrým a je pohřbeno v polském Hvězdně.
V roce 999 je pak Vojtěch svatořečen papežem Silvestrem II.na žádost císaře Otty III.
V roce 1053 jsou pak jeho ostatky českým knížetem Břetislavem I.během jeho válečného tažení do Polska přeneseny z Hvězdna do Prahy a uloženy na Pražském hradě. V českých zemích i v Polsku je sv. Vojtěch uctíván jako zemský patron.
Je pokládán za autora českých a polských duchovních písní, např: „Hospodine, pomiluj ny“ nebo „Boqurodzica“
Jak je zobrazován sv.Vojtěch?
Jako biskup s palmovou ratolestí, s nástroji umučení-veslem, kopím a halapartnou, také a vahami, růží na štítě atd. S mitrou, berlou a knihou. Jeho hlavním individuálním atributem je veslo. Dále také oštěp nebo kopí či svazek šípů. Často bývá zobrazován společně se sv. Prokopem. Oblíbený je výjev, jak sv. Vojtěch vyprošuje na Zelené Hoře české zemi déšť.
Zajímavosti
Získal 57.místo v soutěži NEJVĚTŠÍ ČECH
Svatovojtěšská legenda je v západních Čechách velmi rozšířena.Biskup zdejší krajinou několikrát procházel. Na Nepomucku najdeme prvky, které legendu doprovázejí-studánky nebo kameny, na nichž Vojtěch odpočíval nebo se modlil. Svatovojtěšské kameny nacházíme v kapli na Zelené Hoře, ve Vrčeni, studánky s dobrou léčivou vodou pak u Vrčeně nebo Štědrého.
